Přítomnost vojáků v Berouně byla dokumentována už od dob husitských, jednalo se však více o nájezdy a plenění, kterými bylo město více, či méně pustošeno. Teprve v druhé polovině 19. století poskytovalo město ubytování různým jednotkám Rakousko-uherské armády. Tyto jednotky neměly své vlastní objekty, vojáci byli ubytováni v měšťanských domech v Berouně, v Králově Dvoře a Počáplích.
Vznik města Berouna jako posádkového města je datován k 8. září roku 1884. Tohoto dne se zde uložil štáb a jeden prapor 88. C a K pěšího pluku. Mužstvo bylo ubytováno v domech občanů města, štáb nalezl azyl v patře budovy restaurace, která byla situována v Pražské ulici před mostem přes řeku Berounku.
Tato situace se však brzy stala neúnosnou. Obecným zájmem bylo, aby pluk nalezl vlastní ubytovací zařízení.
Pro potřeby tohoto článku jsme převážně použili označení budov podle toho, jak byly pojmenovány v době zániku vojenské posádky.
Stará kasárna
2. září roku 1886 byl tedy radou města Berouna schválen dekret číslo 21-16, na jehož základě se dne 9. září 1886 začali v ulici Do Brdatek budovat první vojenské budovy. V první etapě byly postaveny dvě budovy mužstva, ubytovna důstojníků a vojenská kuchyně.
Budovu mužstva A1 známe jako 4. prapor.
Budova mužstva A2 byla posléze 1. prapor.
Ubytovna poddůstojníků zůstala ubytovnou s kuchyní pro zaměstnance útvaru.
Původní kuchyni mužstva si však pamatujeme jako telefonní ústřednu a ARMU.
Tato etapa budování kasáren byla ukončena 26. října roku 1887.
Už v době předání areálu vojákům, byl projektován objekt takzvané vojenské nemocnice, později tedy ošetřovny, jejíž stavba byla zahájena 8. dubna roku 1889. K užívání byla předána 14. září téhož roku.
Pro potřeby vojska však citelně chybělo materiální zabezpečení, proto byla v roce 1894 přistavěna budova skladiště, později známá jako výstrojní a proviantní sklad.
V roce 1911 byly přistaveny takzvané remízy pro polní kuchyni, jejíž jedna část byla užívána jako stáj. Pozůstatky stání pro koně a pozůstatky napajedel byly zachovány ještě do nedávna.
V této době byla rovněž vybudována vojenská plovárna, která se nacházela u východní strany kasáren na břehu Berounky na místě zvaném „Štulovna“ podle původního majitele pozemku pana Štuleho. Plovárna byla později zničena velkou vodou.
V této podobě zůstala kasárna zachována až do roku 1927, kdy byla projektována a postavena budova velitelství.
V letech 1931 – 1932 byly postaveny další dvě stavení využívané jako stáje. První z budov byla v posledních letech existence kasáren využívaná pouze částečně jako strážní učebna.
Druhou budovu stájí známe jako budovu RTZ, později výstrojního střediska.
V tomto období byla rovněž postavena kolona pro vozy, v pozdější době využitá jako garáže.
Poslední stavbou starých kasáren byla budova věznice a strážnice, postavená v letech 1933 – 1934.
Nová kasárna
Druhá etapa života Berounských kasáren začala ve třicátých letech minulého století, kdy byla zahájena stavba nových kasáren.
Jen pamětníci dnes vědí, že na pozemku kde se nová kasárna nachází, byla dříve cihelna. V místě kde dnes stojí takzvaná vila, stávala parní pila.
Málokdo už si uvědomuje, že jedna z administrativních budov cihelny stála na území kasáren ještě do nové výstavby rezidenčního bydlení.
Z dosud dostupných materiálů víme, že projekty nových kasáren byly vypracovány v roce 1930.
Dne 23. června 1936 schválilo obecní zastupitelstvo vyhláškou čj. 12561/36 návrh smlouvy s Československým státem (vojenskou správou) o nové přístavbě Masarykových kasáren.
V letech 1936 – 1938 byla postavena budova 2. praporu.
Také budova 3. praporu byla postavena v letech 1936 - 1938.
V těchto letech byl také postaven augumenizační sklad, nám známý pod pojmem sklad nedotknutelných zásob.
Mezi další budovy, které vznikly v tomto období, patří remíza vozů a kar, nám známá jako sprchy mužstva.
Jedna z posledních budov, vybudovanými v této etapě výstavby kasáren, byla bývalá augumenizační remíza situovaná na místě pozdějšího autoparku 2. praporu. Toto stavení bylo později, v nám neznámé době zbořeno.
Zřejmě poslední objekt co byl v této době postaven, byla budova stáje, umístěna v prostoru před skladem pohonných hmot. Také tato budova byla zbořena.
V letech 1939 – 1940 byly v prostoru původně plánovaném pro budovu velitelství, vybudovány garáže, později využívané jako praporní dílny a tělocvična.
Tato etapa byla tedy dokončena v roce 1940 okupační německou armádou.
V roce 1963 byl postaven autopark.
Pro spojení obou částí kasáren byla v roce 1983 postavena lávka.
Vzhled kasáren tak jak je známe v době, kdy zde vojáci svou činnost ukončili.
Zpracoval Jirka